23.8.2020
Na začátek rozhovoru bych vás rád poprosil o krátké představení.
Jsem rodačka z Prahy, co má ráda přírodu, zvířata a ráda tvoří. Často sedám ke klavíru, který je mou druhou profesí a současně životním koníčkem. Jsem maminkou dvou malých dětí a stejně jako mnoho jiných rodičů, i já se aktuálně velmi těším na začátek školního roku. :)
Fotografie zabírá hodně času, ale vy se ještě věnujete i hře na klavír. Jak tohle vše časově kombinujete s rodinou?
Dobrá otázka. :) V sezóně se nedostanu pomalu k ničemu jinému než k fotkám, taky to podle toho u nás pak vypadá… Po dokončení zakázky beru děti na výlet a na zmrzlinu, abych jim to vynahradila. Každá odevzdaná zakázka pak znamená další den strávený debordelizací bytu. A za odměnu si sednu právě k tomu klavíru, nejlepší pohlazení po duši, co znám.
Jak jste se dostala k focení a konkrétně proč zrovna svatební fotografie?
Fotím už od dětství, poprvé mi rodiče půjčili aparát na dovolené, když mi bylo šest. Tehdy se kinofilmy nosily do fotolabu a těch dvacet snímků se vyvolávalo do druhého dne. Když přišla éra digitálů, dostala jsem svůj první vlastní. Neskutečně poruchový, dělal mi černé obdélníčky po celé fotce, hrůza. Toužila jsem mít pořádný foťák – a to se mi splnilo před deseti lety. Zrcadlovka Canon 500D mě vnesla do světa opravdového fotografování a jak se mi výbava postupně obměňovala a vylepšovala, měnil se i směr mého působení. Nejvýraznější zlom směrem ke svatební fotografii nastal v roce 2014, kdy jsem se sama vdala. Netrvalo dlouho a přijala jsem svou první svatební zakázku. A už se to vezlo.
Co máte na svatbách nejradši?
Atmosféru. Zní to jako klišé, ale když žijete v prostředí plném stresu, je svatba jako jiný vesmír, do kterého se mohu na celý ten den ponořit. Všichni se smějí, jsou pozitivně naladění, začíná něco nového, co mi je dáno zaznamenat navždy a pro mě je čest být toho součástí.
„ČÍM DÉLE SVATBY FOTÍM, TÍM KRATŠÍ OHNISKA POUŽÍVÁM“
Změnil se nějak váš přístup ke svatební fotografii?
S každou další svatbou se jen zvyšuje můj respekt k tomuhle náročnému odvětví fotografování. A čím déle svatby fotím, tím kratší ohniska používám.
Všiml jsem si, že fotíte také těhotenské fotografie a děti. A docela překvapivě fotíte i psy. Zřejmě máte nějakého i doma.
Ano, mám dvě borderky, se kterými závodím. Právě psi stáli na začátku mé kariéry fotografa. Dlouho jsem fotila jenom psy a fotím je dodnes – výstavy, bonitace, jsem dvorní fotografkou klubu border kolií. Možná se to nezdá, ale psi jsou často lepší modelové jak lidi. I když se tváří sebevíc kysele, jsou při tom roztomilí a nikdy vám neřeknou „jsem tlustá, nefoť mě, praskne ti čočka“. :)
„ZDOKONALUJTE SE A UČTE SE OD TĚCH NEJLEPŠÍCH, KONKURENCE JE OBROVSKÁ A KVALITNÍ“
Kde získáváte svatební klienty, popřípadě máte nějaký marketing?
Zprvu jsem fungovala pouze na doporučení, případě skrze FB, ale to už dávno nestačí. Mám profil na řadě svatebních portálů, taková ta klasika MyWed, Beremese... a nově ProWeddy, které mě nadchlo skrze systém bookování termínů.
Máte nějaký fotografický vzor?
No jéje, a kdo ne! Snad nikoho neurazím, když budu jmenovat jen dva za všechny, a těmi jsou Petr Gebauer a Honza Ježdík.
Co byste doporučila začínajícím fotografům, popřípadě těm fotografům, kteří se chtějí věnovat svatební fotografii?
Investujte do sebevzdělávání, zdokonalujte se a učte se od těch nejlepších. Konkurence je obrovská a kvalitní. Když se budoucí novomanželé rozhodnou pro konkrétního fotografa, očekávají, že splní jejich požadavky lépe než všichni ti svatební fotografové kolem. A tak je nutno ke každé svatbě přistupovat – s respektem, pokorou a na 100%.
Veronika Tvrdá, svatební fotografka